• 05 Čvc, 2025
• Oldřich Szaban
• No comment

Jan Hus byl charismatickou celebritou své doby

Málokterou historickou osobnost znají Češi více než Jana Husa. Od jeho smrti 6. července 1415 uplynulo 610 let. Svým charismatem přitahoval davy, kvůli své neústupnosti skončil tragicky jako kacíř.

Osud Jana Husa zná asi každý Čech, který dával ve škole aspoň trochu pozor. Jeho život a následná česká rebelie v podobě husitství je asi neznámější částí našich dějin. Přesto všechno určitě každý nezná. A něco nezná nikdo. Třeba jak Hus vypadal. Nejvíce vžitá představa je taková, jak ji ztvárnil herec Zdeněk Štěpánek ve velkofilmu Otakara Vávry Jan Hus. Ten byl poplatný době, představil Husa jako charismatického kněze tepajícího zlořády církve. Což skutečně dělal.

Na jeho kázání v Betlémské kapli chodily davy lidí. Byl nepochybně skvělý řečník. Propadla mu i druhá manželka krále Václava IV. Žofie, měl zástupy fanynek. Byl celebritou, docházely na něj tisíce lidí. Tepal zlořády církve a nešetřil nikoho. To spolu s úspěchem vyvolávalo i problémy. A přitahovalo udavače. Jejich úsilí bylo jak už to tak bývá završeno úspěchem. Na Husa byla na podzim roku 1412 uvalena zpřísněná klatba, bylo mu zakázáno sloužit mši. Papež i nařídil zbořit Betlémskou kapli a chtěl Husa uvěznit. Kvůli svému boji proti odpustkům ztratil Hus ochrannou podporu krále Václava IV. a raději opustil Prahu. Pobýval na Kozím Hrádku či v Sezimově Ústí.

Uchýlil se tedy na jih Čech, kde se kolem roku 1370 pravděpodobně v Husinci narodil. V šestnácti letech odešel studovat do Prahy Karlovu univerzitu, kde pak od roku 1398 vyučoval, v letech 1409 až 1410 byl jejím rektorem. Souběžně s působením na pražské univerzitě se Jan Hus začal věnovat i dráze duchovního. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze a začal kázat v kostele svatého Michala na Starém Městě. Protože si získal značnou oblibu, byl 14. března 1402 povolán do Betlémské kaple, kde poté působil i jako její správce. V kázáních se, jako mnozí jiní duchovní té doby, věnoval i kritice církve a nabádal k její reformě. Pohyboval se v prostředí reformně naladěných mistrů na pražské univerzitě, jakými byli jeho učitel Stanislav ze Znojma a vrstevníci Štěpán z Pálče či Jakoubek ze Stříbra. Inspirovali se učením Jana Viklefa, jakkoli Hus nepřejímal mnoho z Viklefových radikálnějších názorů. Byl zastáncem realismu.

Osudový Kostnický koncil

Kostnický koncil konající se na březích Bodamského jezera od listopadu 1414 nebyl vůbec svolán kvůli Janu Husovi. Šlo o ukončení rozkolu západní církve a její reformu. Iniciátorem byl římský král a světská hlava křesťanstva Zikmund. Snažil se hlavně odstranit církevní schizma, kdy si právo vést církev nárokovali tři papežové. Přinutil tedy posledně zvoleného papeže Jana XXIII. svolat koncil a ostatní papeže během koncilu přemlouval k rezignaci. Zikmund pozval na koncil i Jana Husa. Vystavil mu glejt zaručující svobodný příjezd i návrat. Problém ovšem byl, že Hus by v té době již v církevní klatbě a na koncilu platilo církevní právo.

Do Kostnice Hus dorazil 3. listopadu 1414. V té době zde však Zikmund ještě nebyl. Koncem listopadu se roznesla zpráva, že Hus chce uprchnout, proto byl následujícího dne, pod záminkou rozhovoru s kardinály, přiveden do paláce, kde dlel i Jan XXIII. a kde došlo k jeho zatčení. Když Zikmund do Kostnice dorazil a dozvěděl se, že Husa uvěznili, strašně se rozčílil s tím, že mu zaručil bezpečí, a že vykope mříž jeho žaláře. Bylo mu však vysvětleno, že tady vládne kanonické právo a Hus je katolický kněz. Takže by tím Zikmund narušil koncil, což nechtěl. Hus tak zůstal vězněm, i když Zikmund určitě netušil jaké tragické důsledky to bude mít. Svým způsobem i pro něj, protože v Čechách se pak stal tím nejnenáviděnějším panovníkem historie.

K Husově smůle šly proti němu i okolnosti. Papež Jan XXIII., když se dozvěděl, že ho chce koncil sesadit, v přestrojení z Kostnice uprchl. Tehdy si Zikmund na Husa vzpomněl a koncilu ho předhodil. Teprve pak začaly Husovy intenzivní výslechy, aby se koncil zabavil, než papeže seženou a budou řešit schizma. Zikmund rozhodně nechtěl, aby Husa upálili, naopak potřeboval uklidnit situaci. Doufal, že Hus odvolá, a dožije pak v ústraní někde v klášteře. Vlastně si to přáli i mnozí jiní aktéři koncilu. Vše však ztroskotalo na Husově neústupnosti. V červnu 1415 se konala tři poslední slyšení. Hus se domníval, že jde o teologickou disputaci, jeho soudci žádali, aby odvolal mnohé teze učení Jana Viklefa a také žalobní články, které soudci vypsali. Hus však byl neoblomný a neodvolal. Byl upálen bezprostředně po vynesení rozsudku, 6. července 1415. Hranice i s Husovými ostatky byla vhozena do Rýna, aby se z jeho hrobu nestalo poutní místo jeho přívrženců.

Koncil trval čtyři roky a církevní schizma nakonec odstranil. Byl zvolen nový papež Martin V. Ještě jako kardinál byl jmenován jedním z komisařů při procesu s Janem Husem a podílel se na jeho odsouzení. Také později se tvrdě stavěl proti jeho následovníkům – vyhlásil pět křížových výprav proti českým husitům.

Katolická církev až v roce 1999 uznala Husovo učení a označila jeho odsouzení za nespravedlivé. Papež Jan Pavel II. uznal jeho reformní snahy a vyjádřil lítost nad jeho krutou smrtí. Před tímto datem bylo církví na Husa pohlížena jako na kacíře.