Drží rekord v počtu odehraných zápasů za hokejovou reprezentaci. Sehrál jich úctyhodných 319. Má tři tituly mistra světa a hrál i finále Kanadského poháru v roce 1976.
Jiří Holík se narodil před osmdesáti lety 9. července 1944 v Havlíčkově Brodu (tehdy to byl Německý Brod). Dětství prožil s bratrem Jaroslavem v rodném městě a proháněli se spolu na rybníku. S hokejem začínal v Jiskře Havlíčkův Brod, odkud se dostal do svého osudového klubu Dukla Jihlava. S ní získal sedm titulů mistra Československa.
V sedmdesátých letech se stal s reprezentací mistrem světa – 1972 v Praze, 1976 v Katovicích a 1977 ve Vídni. Podílel se i na šesti stříbrech a čtyřech bronzech. První jeho reprezentační akcí však byla už olympiáda v Innsbrucku v roce 1964, kde získal bronz. „Tam byla jména jako Vlasta Bubník, Karel Gut, Franta Tikal a další. Největší moment byl asi rok 1969, tam byl politický podtext, a pak mistrovství světa v Praze. Po třiadvaceti letech jsme vyhráli titul mistrů světa, na tribuně byli naši rodiče, kteří to neměli lehké a prožívali to. I když musím říct, že nejlepší hokej jsme hráli asi v sedmdesátém šestém. Ta generace byla na vrcholu,“ zavzpomínal Jiří Holík na webu Český hokej na reprezentační kariéru. „Za našich časů to bylo to největší, čeho jsme mohli dosáhnout. Snili jsme o tom, že budeme hrát za nároďák. Tenkrát se nemluvilo o NHL, do ciziny jsme nemohli, takže to bylo to nejlepší, čeho jsme mohli dosáhnout,“ vysvětlil.
Největší bitvy té doby s politickým kontextem sváděli naši hokejisté se Sověty. „Rusáci, nebo Sověti, ti byli mimořádně vynikající hokejisté. Porazit je hokejově bylo vždy hezké. Když jsme se vrátili se Stockholmu v roce 1969, tak nás v Praze vítaly davy lidí,“ vybavil si pro iRozhlas Jiří Holík první šampionát po srpnové okupaci v roce 1968, kdy sice Československo získalo jen bronz, ale protože dvakrát na mistrovství světa porazili Sovětský svaz, hráče vítaly davy jako šampiony.
Přesto dnes si myslí, že by Rusové na šampionátech hrát měli. Jak známo kvůli ruské agresi na Ukrajině se jich nezúčastňují. „Pro světový hokej udělali Rusové, nebo spíš Sověti, obrovský kus práce. My a Švédové jsme taky přispěli, ale Kanada až díky Sovětům zjistila, že se s tou svojí, jak já říkám, dřevorubeckou školou neprosadí, a začala do hokeje přidávat jejich tréninky a finesy,“ uvedl pro iDnes. „Pořád jsem sportovec duší a já s těmi ruskými sportovci soucítím. Pro ně musí být utrpení, že se nemohou porovnávat se světem. Chápu, že jsou proti účasti ruských sportovců lidi, kteří sport jen sledují, ale že i sportovci? Oni přeci vědí, jaké to je, když začínáte v pěti letech. A jak je náročné dostat se nahoru. A najednou vám někdo řekne: Nesmíš!“ domníval se.
Letošní šampionát byl skvělý zážitek
Na prahu osmdesátky i bývalý hokejový útočník sledoval vítězné tažení české reprezentace na květnovém mistrovství světa v Praze. „Samozřejmě jsme to sledoval. Byli výteční, musím říct. Dokonalý teamwork to byl. Souznění trenérů s hráči od prvního až do posledního. K tomu ještě parádní publikum, takže skvělý zážitek,“ konstatoval.
V Jihlavě nyní sleduje stavbu nové multifunkční haly, která vyrůstá na místě původního Horáckého zimního stadionu, kde s Duklou slavil tolik úspěchů. „Vidím, že jim to docela jde. Jenže výstavba arény je jedna věc a uživit ji druhá. Na to jsem zvědavý,” prozradil. Skeptický je i ohledně budoucnosti jihlavského hokeje. „Tomu, že se do nové haly ještě stihnu podívat, věřím, ale že tam v nejbližší době uvidím extraligu, to ne. Nejsou peníze, ani lidi ochotní investovat do hokeje. Není divu, hokej je taková černá díra na peníze. Nejvyšší soutěž bych si tady přál, ale nevěřím, že se to opravdu povede,“ myslel si v rozhovoru pro iDnes.
Nyní se věnuje golfovému hřišti kousek za městem. „To mě baví. Drží mě to nad vodou. Tam jsem hodně rád,“ uzavřel Jiří Holík, člen české i mezinárodní hokejové síně slávy.