Stará dáma (Tour de France) a její hrdinové

Nejslavnější cyklistický etapový závod světa Tour de France se jede po stojedenácté. Stará dáma, jak se Tour přezdívá, už zažila mnohé, ale ještě nikdy neproběhl start v Itálii jako letos. Konkrétně 29. června ve Florencii. Ještě více se však historie závodu otřese na jejím konci. Každý rok byla Tour jiná, ale měla pevný bod. Cíl v Paříži. S výjimkou prvního ročníku. Většinou se poslední etapa jela už jen manifestačně a spurtovalo se jen na závěr na Champs Elysées. Letos je tomu jinak. Cyklistická Tour de France vyvrcholí 21. července závěrečnou časovkou v Nice. Tedy pět dní před zahájením olympiády v Paříži. A to je hlavní důvod této změny. 

 

Největší favorité letošní Tour jsou jasní – Slovinec Tadej Pogačar a Dán Jonas Vingegaard. Oba jezdci patří k elitní skupině cyklistů, kteří dokázali slavný závod ovládnout. V roce 2020 se Tadej Pogačar stal druhým nejmladším vítězem Tour, když životním výkonem v předposlední etapě porazil do té doby vedoucího krajana Primože Rogliče. Vítězství o rok později zopakoval, ale v roce 2022 hvězdný hattrick překazil Dán Jonas Vingegaard, jenž na Staré dámě triumfoval i v roce 2023. Takže letos může Pogačar pokazit hattrick zase Vingegaardovi. 

 

Jsou však v historii Tour cyklisté, kteří ji vyhráli ještě vícekrát. Nejvíce – aspoň oficiálně pětkrát. Prvním z nich je Jacgues Anquetil. Vynikající časovkář, obranář na kole poprvé vyhrál v roce 1957, zbylé čtyři triumfy si nechal na začátek šedesátých let (1961 – 1964). Anquetil je navíc prvním jezdcem v historii, který vyhrál všechny tři největší etapové závody – Tour, Giro a Vueltu.

 

V roce 1969 zvítězil poprvé při svém debutu na Tour Belgičan Eddy Merckx. Kromě celkové klasifikace vyhrál i bodovací a horskou klasifikaci a bílý dres pro vítěze kombinované klasifikace. Ještě byl vyhlášen nejagresivnějším závodníkem a jeho tým Faema vyhrál soutěž týmů. Což je pro Merckxe typické. Chtěl vyhrávat všechno. I proto získal přezdívku Kanibal. Vyhrál ještě v letech 1970 až 1972 a v roce 1974. Kromě toho ovládl pětkrát Giro a dvakrát byl světovým šampionem. 

 

O jeho nesporné převaze nad ostatními cyklisty svědčí následující čísla: v době své kariéry startoval celkem v 1582 závodech, ze kterých 445 vyhrál – tedy téměř každý třetí závod, ve kterém startoval. Šlo o mimořádně všestranného cyklistu, o čemž svědčí i to, že dokázal vyhrávat rovinaté etapy, při kterých se rozhodovalo v závěrečném spurtu celého pelotonu, a taktéž pro něj nebyl problém vyhrávat v etapách, které byly ukončeny náročnými stoupáními. Je dodnes považován za nejlepšího cyklistu všech dob.

 

Pětinásobným vítězem Staré dámy je i francouzský cyklista Bernard Hinault. Vyhrál celkové pořadí Tour de France v letech 1978, 1979, 1981, 1982 a 1985. Druhý skončil v letech 1984 a 1986. V žádné Tour de France, kterou dokončil, nebyl horší než druhý. Hinault měl přezdívku Le Blaireau, jezevec, zvíře, které chytí a nepustí svoji kořist. 

 

Posledním pětinásobným vítězem dokonce v sérii za sebou (1991 a 1995) je zarputilý Bask Miguel Indurain. Přezdívalo se mu BigMig nebo Terminátor. Jezdil pro diváky neatraktivním stylem podobajícím se stylu Jacquese Anquetila. Nejvíce času na soupeře najížděl v časovkách. V horách potom svůj náskok stálým výkonem kontroloval. Byl známý svými mimořádnými fyzickými předpoklady: měl kapacitu plic osm litrů (normální člověk okolo šesti litrů) a jeho srdce dokázalo přečerpat padesát litrů krve za minutu (průměr je okolo pětadvaceti).

 

Když 1. července 2024 vyhrál při spurtu třetí etapu letošní Tour Eritrejec Biniam Girmay, nechal se televizní komentátor unést emocemi a křičel, že historicky vyhrál etapu na Tour první Afričan. Což je sporné a nepřesné. Jeden Afričan totiž vyhrál nejenže etapu, ale dokonce i celkové pořadí Tour. A ne jednou, ale čtyřikrát. I když je to Afričan bílé pleti a s britským pasem díky původu svého otce. Jmenuje se Chris Froome, rodák z keňského hlavního města Nairobi, který vyrůstal v Jihoafrické republice. Tour vyhrál v letech 2013, 2015, 2016 a 2017. V roce 2018 absolvoval vítězné Giro, na Tour však skončil až třetí. V dalším roce vše obětoval pro páté vítězství na Staré dámě, aby se vyrovnal velikánům Anquetilovi, Hinaultovi, Merckxovi a Indurainovi. Jenže při generálce na Critérium du Dauphiné upadl tak drsně, že nebylo jisté, zda se k cyklistice ještě vůbec vrátí. Do své vrcholné formy se pak však už nikdy nedostal. 

 

Je tu ještě jedno jméno, které vyhrálo Tour de France sedmkrát, což je rekord. Američan Lance Armstrong zvítězil v letech 1999 až 2005. Sedm let po jeho posledním triumfu, v roce 2012, ho Americká antidopingová agentura zbavila všech jeho vítězství. Armstrongovi byla prokázána vina coby uživateli i překupníkovi zakázaných látek v týmu US Postal. Vítěz tedy mezi lety 1999–2005 není žádný. První místo zůstalo neuděleno. Názory na to jsou různé. I takové, že podpůrné prostředky brali všichni, a ten který mezi nimi vyhrál, je prostě nejlepší. V každém případě je doping velkým problémem Tour. Už pětinásobný vítěz Anquetil se netajil tím, že bere amfetamin. Bylo to však ještě před zavedením antidopingových kontrol. 

 

Současní vládci Tour Pogačar a Vingegaard jsou ještě mladí cyklisté a pokud jim vydrží zdraví – což ovšem nikdo v cyklistice nemůže zaručit – mohou se mezi tyto velikány zařadit. Potenciál k tomu mají velký. A kdo se o Tour chce dozvědět ještě více, může si přečíst knihu Tomáše Macka  Příběhy Staré dámy.